Cigarety a kluci se kouří, hulí se tráva
Můj brácha byl vždycky strašnej pokrytec. Moralista, co si sere do huby. “Hele, víšco, já jsem začal kouřit a pít v šestnácti a tak to ty prosímtě nedělej. Je to hrozný. Odumřou ti mozkový buňky a vůbec, je to k hovnu. Nic ti to nedá.” A pak, když uběhne pár dní, pár hodin, mi v Roxy kupuje vodku s džusem a nechává mě se motat kolem dvacetiletejch kluků, i když on sám kdysi balil šestnáctky a sám mi říkal, ať si dávám na kluky, jako byl on, pozor. A teď mě sleduje, jak mi nějakej takovej kluk vyhrnuje šaty až někam do půlky stehen, ale jeho ruce pokračujou vejš.
“Chceš cígo?” Modrý L&M, žlutý velbloudy, polský slimky…
“Ne, dík.”
“Dobrý, to byla zkouška.”
A jednou říkám jo, jasný, proč ne. Je mi šestnáct a noc mě nestudí, ale hřeje, mám za sebou jeho přednášku o chlastu a drogách a taky mám v sobě pár vodek a pivo.
“Vodka, to je tekutý karate…” říkal mi, když mi bylo asi jedenáct. Ale je to hloupost. Spletl se v další věci.
Zapaluje mi, protože můj růžovej zapalovač je prej na hovno.
“Ty hulíš, jo?”
“Tráva se hulí. Kluci a cigára se kouří.”
“Takže kouříš, jo?”
“Jo.”
“A hulíš?” Ptá se za půl hodiny a ani nečeká na odpověď. Hulím. Hulíme.
Minuty jsou najednou dlouhý jak hodiny. “Tohle si budu vyčítat. Co jsem to kurva udělal.” “Vyser se na to,” směju se. Všichni to na nás musí vidět. Jsme dvě vysmátý sluníčka, trápí nás hlad a hluk a chuť bejt hlavou jinde ještě trochu víc.
Můj brácha byl vždycky strašnej pokrytec. Moralista, co si sere do huby. Ráno si říkáme, že co se stalo ve Vegas, tak ve Vegas i zůstane. Co se děje, co se říká, když spolu pijem a prožíváme chvilky našich pitomých životů, to je vždycky veřejným tajemstvím.
Mám plnou skříň jeho triček a roztrhanejch mikin a z repráků po něm hraje hudba po něm, hroznej punk a trapnej hiphop a všelijaký věci na poblití. Každej den jsem víc podobná svýmu bráchovi, máme stejný oči a stejný nepochopení pro svět, jen trochu jiný pochopení.
“Hele, taky ti v šestnácti bylo někdy tak na piču?”
“Jo, to je normální. Musíš si najít něco, co tě chytne a vytáhne tě z toho. Co tě uspokojí.”
“A co uspokojovalo tebe?”
“Bál jsem se, že se zeptáš. Hele, já jsem fakt hroznej brácha, příšernej, ale kdybys chtěla, tak tě chytnu a pokusím se tě z toho vytáhnout já.”
“Dík. Mám tě ráda.”
